Jak jsem psal dříve, začal jsem na "pracovním" notebooku používat Linux Mint. Popravdě řečeno, jsem s ním více než spokojený (teď, když už je nainstalovaný viz dále), přesto si ale myslím, že ještě dlouho bude doménou "těch lidí přes IT". Důvodů k tomuto názoru mám několik.
Nejprve moje osobní zkušenost se vstupem do světa nevirtuálního Linuxu: při instalaci takříkajíc naostro (už jsem Linux instaloval několikrát do VirtualBoxu jen tak na zkoušku), při které jsem nebyl připojen k Internetu mi instalátor Mintu sdělil, že nemůže upravit MBR (kdo neví, co to je, viz například wikipedia.org). Člověk by si řekl, že když ho nemůže upravit, tak ho aspoň nechá být. Chyba lávky! Instalátor MBR kompletně rozhasil, což mělo za následek stav, ve kterém počítač nenabootoval ani do Windows ani do Linuxu a suše mě odbyl hláškou "Operating system not found." Ano, můžete namítnout, že jsem měl být při instalaci připojený k Internetu, ale nezlobte se na mě, tohle by snad měli mít tvůrci ošetřeno. Proč si alespoň ten instalátor MBR nezálohoval?
V mém případě následovala dvě odpoledne strávená po různých fórech, kde jsem hledal řešení. Nakonec to vše dobře dopadlo, ale průběh opravy vyžadoval netriviální dovednosti a znalosti. Důvod číslo 1 je tedy: "Je nezanedbatelná šance, že když si někdo bude chtít Linux vážně nainstalovat, poškodí si počítač a, pokud není obezřetný, i data."
Další věc, která by běžného uživatele po přechodu na Linux nejspíš nemile překvapila, je uspořádání file systému. Těžko někomu vysvětlovat, že tady není žádné "céčko" a že jeho flash disk nebude mít svoje písmenko, ale že bude v /media. Když k tomu přidáme fakt, že koncovky v názvech souborů nemají takový význam jako ve Windows (když už bychom měli to štěstí, že dotyčný koncovky vůbec registruje, viz výchozí nastavení Průzkumníka ve Windows 7, který přípony skrývá), máme nakročeno k odpovědi "To je moc složité, to se nebudu učit." Lidé se prostě velmi neradi učí něco nového, pokud je to vyloženě nezajímá, nebo to opravdu nepotřebují.
Mezi lidmi, kteří se o Linux nezajímají blíže, také koluje poměrně hodně mýtů. Jeden z nejrozšířenějších je tento: "V Linuxu je potřeba pořád něco dělat v příkazové řádce." Tento mýtus jsem slyšel jak v generaci mých rodičů, tak i mých vrstevníků (někteří z nich dokonce studují technickou školu). A přitom to vůbec není pravda...
Ano, poučený člověk většinu věcí zařídí přes terminál rychleji a efektivněji, není však pravda, že by se něco muselo dělat přes terminál (teď samozřejmě mluvím o běžném používání systému, ne o command-line programech a podobně), na většinu každodenních úkonů existuje klasický okenní program.
Uvedené důvody pak přispívají k tomu, že spousta lidí platí tisíce za Windows (nebo Mac OS X, ale to je o trochu něčem jiném), i když je jednoduše nepotřebují, protože počítač používají převážně na prohlížení webu, e-maily a instant messaging. Zčásti si za to tvůrci Linux distribucí mohou sami (viz instalace), povětšinou za tím však vězí prostá pohodlnost, zvyk a neochota učit se něco nového. Škoda, více uživatelů by přitáhlo zájem velkých softwarových firem a ty by portovaly své programy i pro Linux a to by udělalo radost nejednomu "linuxákovi"...
