Nezapomenutelný zážitek

Nedávno jsem sledoval televizi dost dlouho na to, abych viděl reklamní blok. Všechny spoty se tak nějak slévaly dohromady, ale jedna reklama na auto opravdu upoutala mou pozornost. Jedno z hesel, která v ní zazněla, totiž hlásalo: "Auťák ab23 promění každou vaši cestu v nezapomenutelný zážitek." To mě zarazilo, domníval jsem se, že reklamní slogany mají obsahovat něco pozitivního o produktu, který se snaží propagovat. Avšak auto, kvůli kterému bych do konce života nezapomněl jedinou cestu v něm, bych nechtěl ani zadarmo. Proč, ptáte se?

Je asi bez diskuze, že kapacita lidské paměti je omezená a stejně tak i množství vzpomínek, které si dokážeme vědomě a úmyslně vybavit. Auťák ale zajistí, že si budeme pamatovat každou jízdu v něm. Tím nám ale může "zabírat místo" a některé vzpomínky se na úkor těch z řízení neuloží tak hluboko a my je tak můžeme zapomenout. "Pamatuješ si, jakou písničku hráli, když jsme se poprvé políbili?" "No moc ne, ale vím, že když jsem ten den jel do práce, auto přede mnou mělo lehce ťuknutý levý zadní blatník!" Netřeba podotýkat, že k mnoha dalším políbením by mezi těma dvěma asi už nedošlo. Dá se úspěšně namítat, že když si dá člověk pozor, těmto přehmatům se lze vyhnout, nicméně stále je tu další důvod, proč se Auťák nedá s klidným svědomím doporučit.

I kdyby měl člověk dostatečně nudný (nebo na autě nezávislý) život na to, aby se mu do hlavy vedle všech těch motoristických vzpomínek vešly i ty ostatní, byla by nezanedbatelná šance, že i tak bude zpětně litovat, že si Auťák pořídil. Kolikrát se člověk v autě pohádá, kolikrát vidí z okénka něco nechutného, kolikrát je mu třeba špatně. Pamatovat si všechno tohle bez možnosti zapomnění by podle mého zamávalo i s tím největším tvrďákem. Když navíc zvážíme to, že každý druhý v autě telefonuje a ne všechny zprávy jsou pozitivní, cestování autem se rázem změní v potenciální zdroj doživotních traumat.

Musím ale uznat, že Auťák by si jistě našel spoustu kupců: neuvážlivé studenty medicíny, nebo práv, kteří by utráceli nehorázné peníze za ježdění kolem domu s učením v klíně, náruživé drbny, které by pořádaly dlouhé výlety, aby ani jeden klevet neunikl pečlivému archivování (protože nikdy nevíte, kdy se vám který bude hodit), nebo třeba sportovní komentátory, kteří by svoji práci vykonávali v autě a mohli pak oslňovat diváky perličkami z utkání dvacet let zpátky. Pokud by však masově docházelo k tomu, že by lidé Auťák používali jako posilovač pamatováka (čímž by se však, jak už jsem popsal výše, vystavovali riziku, že spontánní situace se jim už do paměti nevejdou), ekologické dopady by vzhledem k tomu, že Auťák jezdí na benzin, byly nedozírné. A nejen ty ekologické. Určitě by netrvalo dlouho, než by nějakého chytráka napadlo udělat obří verzi Auťáku, která by sloužila jako škola. Nechtěl bych v takových podmínkách učit, představa, že jediné přeřeknutí zůstane studentům navěky vyryto v paměti, a tíha zodpovědnosti za to, že jim předám jen ty opravdu relevantní informace, by mě asi doháněly k šílenství. Znám několik učitelů, kteří takhle svědomití nejsou, a zástupy dětí vracejících se ze školy s hlavou plnou polopravd (kromě pořádné kinetózy) by rozhodně nebyly společensky žádoucím jevem... Dozajista by se také našly způsoby, jak Auťák zneužívat k ještě horším věcem.

Doufám tedy, že jak jsou všechny reklamní slogany zaručeně pravdivé, tenhle konkrétní je výjimkou...